Co jsem napsala

Večer před tím /I./

 

Propast tajemství se naplnila

Jen já smím spáchat sebevraždu

Jen já mohu skočit

A být chráněna Bohem

Nevím, zda se dotknu dna

Je vůbec nějaké dno?

Jak hluboké je tajemství

O kterém víme jen my sami?

 

Ta známá melodie

A rodící se sen

A slova zkracující vzdálenost mezi námi

A má duše, která je sentimentální

A vzpomínky, které dojímají

A lítost z minulosti

A smíření se s přítomností

 

Dnes večer tu stojím

A čekám, až přijde ta chvíle

 

A hvězdy mlčí

 

 

Minuty po tom /II./

 

Čas se naplnil

A Ty mizíš...

Co jsme vlastně čekali?

Jen jeden druhého

 

Ne, Tvůj svět je daleko

A můj zas odjinud

Ale přece je cosi mezi námi

Něco, co nás nutí

Abychom plakali

 

Nenaplněnost lásky?

Osud, který vše zařídil?

Červený karafiát?

 

Je jen na nás

Abychom se vyrovnali s tím

Co je nám dáno

 

...a hvězdy stále mlčí

 

 

Dvanáctero

 

Narodili jsme se z představ rodičů

jež nás porodili

Chodíme se opíjet

když nám síly nestačí

Trestáme svoje svědomí

ale nejsme dost důslední

Lásku za lásku chcem dát

ale nemáme k tomu dost znalostí

Květina umírá

když ji nedáme napít

Chceme se milovat

ale neumíme to

Nenávidíme lež

ale sami pravdu nemluvíme

Toužíme po radosti

ale ubíjí nás smutek

Stavíme si hrady z představ

ale bortí se pod tíhou reality

Pod rukama nám plyne čas

je však rychlejší než my

Kristus se zrodil pro dobro věci

ale zemřel díky zlu bližních

Milujeme život

Ale stejně si pro nás jednou přijde

SMRT

 

 

Pro radost bílé růže

 

Velká bílá růže

se právě probudila

aby spatřila tento den

 

Na bílých plátcích

se třpytí ranní rosa

Ne, růže nepláče

To se jen omývá

aby byla svěží a ještě krásnější

 

A černý kůň,

černý jako noční obloha

líbá tuto růži

 

Doufá snad, že začne dýchat?

Koníčku, to je marná práce

Copak nevíš, že všechno,

co porodila matka příroda

má duši a dýchá?

 

Pohlaď bílou růži

a raduj se jako já,

že je tolik bílá a tolik krásná

 

Uvidíš, že bude mít radost

 

 

Vzala jsem tužku

   a napsala slovo

 

Vzala jsem jablko

   a odhodila od stromu

 

Vzala jsem své srdce

   a položila ho na Tvou

                            dlaň

 

 

Těm....

/text písně/

 

Narozen pro život

Umíral pro smrt

Ďábel se obrátil

a řek mu: "Pojď!"

Tragika osudu zdá se být směšná

V zákoutí špinavých, smradlavých vod

 

Smrtka se činila

Nemaje studu

Chopíc se vítězství

On vzdal se a pad

Absurdní výmysl reálný zdá se

V hnijícím příbytku zvaném stát

 

Ref: Hrob pláče prázdnotou

       Mající tělo

       Nánosů myšlenek každý se štítí

       Proč není ustláno

       Jak by být mělo

       Názor byl umučen

       A tak to chce alespoň kvítí

 

Sedím a strnule

Poslouchám ticho

Bojím se přízraků

Zítřejších dnů

Otázky věčnosti ztrácejí smysl

Odpověď topí se v krajině snů

 

Ref: Hrob pláče...

      ...alespoň kvítí, alespoň kvítí